LIDÉ, ČTĚTE! Z toho nebude mít Ďábel radost…


Tak toto si lidi přečtěte, datovaný záznam z 26. srpna. 1810

Ďáblova řeč

Kolem roku 1810 veřejně vyháněli zlého ducha z posedlé Marie Anny Virtenberské z Bondorfu ve Schwarzwaldu. S dovolením toho, kdo byl pověřený vyháněním, šla na pouť do Sachcelu. Bylo to 26. 08. 1810. Na zpáteční cestě přenocovala v obci Riperschward u Mikuláše Wolfa. Tam měl ďábel dvě řeči. Jednu odpoledne a druhou v noci, od 9. do 12. hodiny. Bylo tam přítomných 17 lidí a tito mohli až do své smrti potvrdit, že co je psáno v zápise – je pravda. Tři z přítomných svědků zápis podepsali. Obdivuhodná je přítomnost ďábla v této řeči. Sám se přiznává, že to musí říci upřímně na rozkaz Boží. Sám se prý už postará o to, aby na to lidé rychle zapomněli.

Musím ti něco říct; – tak ďábel začal. Zde ho Mikuláš Wolf přerušil:

“ Mluv jen to, co máš přikázáno od Boha, co ti nepřikázal, o tom Mlč. “
Svádění na nevěru: Musím ti tedy říci, opakoval, jak svádíme lidí. Začneme jim našeptávat toto: Není to tak, jak se učí a věří a jak tomu věřili staří lidé. To je hloupost, to se nedá pochopit.

Pravé náboženství je zcela jiné. Člověk se musí řídit rozumem. Na papír se toho vejde hodně.

Co se nedá pochopit – tomu se nemusí věřit. Na to lidé odhodí pravé náboženství a udělají si své vlastní. Není nic snadnější, než si říct: Bůh neexistuje. Co je jednou mrtvé, mrtvé zůstane. Náboženství je jen pro staré ženy, náboženství je hloupost! Útok na Pannu Marii: Zlý duch se neodvážil vyslovit jméno Maria, nazývá Ji jen Velkou Paní. Co se týká úcty a prostřednictvím

Velké Paní, my lidem našeptáváme: Co ti pomůže, když Ji budeš uctívat, vždyť to není podstatné. Je třeba zachovat jen to, co je hlavní. Přitom si však lidé vůbec neuvědomují, že takto ztrácejí právě to nejdůležitější, protože Nejvyšší – to je Bůh, Ji miluje jako žádné jiné stvoření.

Ano, jakmile Ona řekne slovo před Nejvyšším, hned se stane vše, co si přeje.

Růženec: To je ta nejlepší modlitba. Účinek jediného zdrávasu sahá až do očistce, místa muk, protože když se někdo modlí: Zdrávas, Maria, milosti plná, tehdy má radost Velká Paní, ale my jsme celí zděšeni. Proto se snažíme lidem namluvit: Růženec vám nic nepomůže. Raději se modlete jiné modlitby. Růženec je však postrachem pekla. Podobně také škapulíř.

Škapulíř: Mnozí dosáhli milosti jen proto, že nosili škapulíř. Proto lidem říkáme:

Co vám pomohou tkaničky a hadříku. Totéž platío mariánských společenstvích a bratrství. Mnozí dosáhli milosti jen proto, že se do nich dali zapsat. Naším úkolem je pracovat nazničení všeho.

 

Boj proti svátkům: I to je naším cílem, aby se zrušily svátky. Proto se snažíme lidem namluvit, jaký vlastně užitek vám přináší
slavení svátků. Jsou to jen dny hodování a marnivosti. Proto by bylo nejlepší tyto dny zrušit. Mnozí však přes tyto dny řádně vykonávají své náboženské povinnosti, zejména se usilovně účastní bohoslužeb, čímž na sebe svolávají Boží milosrdenství. Jejich zrušením můžeme hodně získat.

My míříme hlavně na výše postavené, protože když tyto dostaneme na svou stranu, pak za nimi půjdou i níže postavení.  Kromě toho lidem říkáme: všechno je příroda. Ďáblové nemají vliv na nikoho. V takových případech zaútočíme na kněze a přitom sdělujeme: ďáblové nemají vliv na lidi, hlavně ne na smýšlení světa. Kněží však neuvažují o tom, jakou moc dostali svěcením (na kněze), jak tomu Matka Církev v každé době věřila a tuto moc využívala proti nám. Oni ani netuší, jakou sílu obsahují věci, které se požehnají. Mohli a měli by to vidět z účinku, když jejich věřící užívají s vírou, důvěrou a pokorou. My i zde lidem říkáme: ďábel je spoutaný řetězem, on už nemůže dělat vůbec nic. Víš, v jakém smyslu jsem spoutaný? Jen v tom, že se nemůžeme vyzuřit na lidech podle své chuti. Nejsme tedy spoutaní v tom smyslu, že bychom nemohli pokoušet lidi na těle i na duši.

Kázání: Při kázání jednáme takto: jak jen můžeme, snažíme se dosáhnout, aby kazatel mluvil podle módy. Na posluchače působíme takto: výše postaveným namlouvat: nač by si chodil na kázání? Je to jen pro omezené a jednoduché lidí, aby je co nejvíce oblbli a udrželi v podřízenosti.

 

 

 

Nedbalé vybízíme k tomu, aby kázání jen ledabyle vyslechli – jedním uchem dovnitř a druhým ven. Nevěřili byste, jaký užitek by měli lidé z kázání, kdyby jim pozorně naslouchali a řídili se nimi. A jaké škody by nám tím způsobili.

Užitek ze shromáždění: Když se lidé shromažďují, aby oslavili Nejvyššího, shromažďují se i andělé a těší se z toho. My tam však nemáme přístup. Ale když se lidé shromažďují v našem zájmu, sem přicházíme i my a velmi se radujeme. Andělé tam však nejsou. Vždyť my je dobře známe, protože víme, že každý člověk má u sebe anděla z pravé strany, přičemž my stojíme stranou. Anděl se snaží udržet každého na správné cestě, a my co nejvíce odvést. Jakmile někdo podlehne našemu lákání, dobrý anděl se od něj vzdálí, ale vrátí se znovu a snaží se ho přivést na dobrou cestu. Když poslechne jeho rady, anděl nás všechny rozežene, máme z něj velký strach.

Dále se však nevzdáváme naděje, pozorujeme svou oběť a snažíme se ji znovu dostat do svých pastí. Ale Velká Paní nám dělá velké škody a způsobuje nám ztráty. Před Ní máme velký strach. Když se velcí tohoto světa sjíždějí na poradu o důležitých věcech, scházíme se i my poradit, protože bys měl vědět, že i my přemýšlíme jako vy. A kdo z nás přinese nejlepší myšlenku, k tomu se přidáme. Když nás modlitbou a vírou rozeženou, stane se to lidské dílo dílem Božím.

Křest a zpověď: nejstrašnější jsou – alespoň pro nás ďábly – křest a zpověď. Duše před křtem je naše, křtem je nám vytržená z naší moci. Zpověď je pro nás ještě strašnější, protože před ní máme duši ve svých pařátech a z těch nám bývá vytržená. Proto lidem našeptáváme: Proč bys měl jít na zpověď? Vždyť se vlastně nemáš z čeho zpovídat. Proč se z toho chceš vyznávat člověku?

Vždyť zpovědník je takový člověk, jako ty. Nebo mu nažene tolik strachu, že se z hříchu neodváží vyznat. Když se však přemůže, tehdy je to pro nás nejstrašnější porážka.

Při smrti a soudu: Když člověk umírá, obklíčí ho asi 100 ďáblů. Jeden ho pokouší k pýše, druhý proti víře, třetí proti čistotě, čtvrtý ho vhání do zoufalství. Představí mu množství a velikost jeho hříchů, špatně využitý čas, přítomnost Nejvyššího……

Takto ho pokoušíme, jeden v tom a druhý v jiném. Tak ho spoutáváme a postrašíme, že se již neodváží vyzpovídat. Pak děláme takový hluk, že neslyší nic z toho, co mu říkají.

Když přijde Velká Paní, ihned musíme zmizet. Ona ho opatruje jako něžná matka své dítě.

S takovým člověkem je dobře. Když zemře, nesou jeho duši do nebe, pak je v nebi radost – právě tak, jako když my odnášíme duši do pekla. Všichni ďáblové se pak radují. Předáme duši Luciferovi a jdeme zase na lov. V té chvíli, kdy duše vyjde z těla, je i souzena. Nevěřili byste, jak rychle se to děje. Bůh představí člověku celý jeho život. Duše se odsoudí sama, takže v jedné chvíli jsou i miliony lidí, kteří v tomto okamžiku umírají, odsouzení. Pro nás je to nepochopitelné.

Nebeské radosti: Musím také povědět o nebeských radostech. Ale, ó, běda mi, pro mě už na věčné časy není naděje. Největší radost v nebi je, dívání se na Boží Tvář. Poslouchej, – jen za to, abych se na Ni mohl podívat jen na nepatrnou chvíli, byl bych ochoten vytrpět muka způsobené všemi meči a noži, lámáním na skřipci i po miliony let. ANO,- i každou chvíli přetrpět i nejbolestivější smrt a muka a znovu být zabit a znovu být mučen tímto způsobem. Ale běda.

Pro mě už neexistuje žádná naděje! Nedá se popsat, s jakým zoufalstvím to vše ďábel vyprávěl,

že to až tělem a duší lomcovalo. Nikdo neuvěří, jaká strašná hrůza byla dívat na něj a poslouchat jeho bolestné výkřiky.

Pekelné muka, ohyzdnost hříchu: Musím ti také popovídat o našich mukách. Lidé si myslí, že je to nějaký oheň. Není takový, jak si ho představují. Je to Oheň Boží pomsty. Víš, co jsou naše největší muka? Hněv Nejvyššího. Nemůžeš si představit, jak je to pro nás strašné a přece Ho máme stále před sebou. Ó, běda nám! Poslouchej, my ďáblové jsme tak oškliví, že kdybyste nás mohli vidět, jací jsme, v jedné minutě byste museli zemřít. Proto nás Nejvyšší skryl před vašima očima. A přece – hřích je ještě ošklivější než my a my ho máme po všechny časy na očích!

Ach, my nešťastní!

 

 

Pokušení: My všechny lidi svádíme na hřích. Výjimku tvoří Velká Paní. Nejvyšší nám zakázal dotknout se Jí. Ale Toho, kterého porodila, jsme se směli dotknout a pokoušet Ho. Víš proč?

Aby vám sloužil zapříklad a na vaše poučení. Věru, né Židé, ale my jsme Ho usmrtili.

My jsme Ho pořádně znetvořili. Když to říkal, projevoval takovou ďábelskou radost, že kdo to neviděl, nedokáže si to ani představit. Mladých lidí svádíte takto: vzbudíte v nich vzájemnou lásku. Oni si myslí, že na tom není nic špatného. Nevědí, že takto se sami dobrovolně ženou do našich pastí. Výsledek našeho vlivu je ten, že lidé mají odpor ke všemu dobrému a začnou se vymlouvat: jsem ospalý, nemohu se postit, jsem slabý, já takový život nesnesu a nevydržím.

To vše je naše práce!

Dobrý úmysl a modlitba: Když člověk vstane a nezačne den s dobrým úmyslem a modlitbou,

pak je ten den náš. Když však začne dobře, je pro nás ztracen.

 

Žehnání je: Musím ti také říci o tom, co znamená takto (křížek), a o i jiných znacích církevního svěcení.  My o tom lidem říkáme: co ti pomůže například Svěcená voda, vždyť není lepší než jiná. A přece nás ty věci odhánějí a maří naši práci, když se správně používají.

Podívej se, kříž, Svěcená voda, smývají všední hřích. Kdybych měl co jen kapku, už bych měl naději na lítost. Pro mě však na věky není žádné naděje. Ó, běda, běda mi!

Mše svatá: Ach, kdybyste vy lidé věděli, jak velká je to oběť, která se koná skrze kněze jménem Nejvyššího, – Nejvyššímu, byli byste na ní zcela jinak přítomni. Je to nejvyšší a nejvznešenější oběť! Kdyby byla taková oběť za nás! Ale, ó, běda nám!

Křížová cesta: Ó, kdyby lidé věděli, jaký užitek by mohli mít z rozjímání o mukách Toho, který za ně zemřel! Kdo o nich správně rozjímá a do Jeho ran se skrývá, toho nemůžeme dostat, protože my nemůžeme vejít do ran. Dopouštíte se na miliony hříchů, pijete je jako vodu, když však děláte pokání, znovu vás omilostní. Takového máte Boha!

My jsme spáchali jen jeden hřích a byli jsme zavrženi. Víš, proč našli milost první lidé?

Kdyby věděli, jak je tam nahoře, nenašli by ani oni milost. Kdybyste mohli vidět, kolik ďáblů je

okolo vás, určitě byste otvírali oči!

Moc přežehnání: Když máte nějaké shromáždění, my se také dostavíme ve velkém počtu, abychom vám překáželi. Ale pokud se pracuje jménem Toho, který je nad námi, jen posloucháme, protože, když začnete dělat znak kříže, musíme všichni zmizet a jen zdaleka se díváme.

Jak se třese peklo, když se nám něco poroučí jménem Toho, který je nad vámi, (když to říkal,

celá posedlá osoba se chvěla nenapodobitelným způsobem), přinutíte nás mlčet. My nesmíme z toho nic prozradit, vy však rozšiřujete po celém světě jméno JEŽÍŠ.

Význam jednoty a svornosti: Musíte se snažit, abyste byli jednotní, máte držet spolu, jeden druhého se zastávat, v pokušení se radit a pomáhat si. Když budete svorní a jednotní, když se jeden druhého zastanete, pak ani celé peklo proti vám nic nezmůže, protože i když máme

jednoho ve své moci, přijde druhý a zažene nás. Kdyby byl jen jeden, který takto jedná – měli bychom ještě naději dostat ho, ale kde je jich spolu více – tam nemůžeme nic dělat.

I kdybychom je už měli všechny, kromě jednoho,- ten nás může od ostatních odehnat.

Jen bojujte a zápaste a neztrácejte odvahu, ani netušíte, kolik užitku přinesete a kolik duší získáte. My vám připravíme spoustu nástrah, ale když budete vzývat Velkou Paní, Ta bude

za vás orodovat. Podívejte se a uvažujte, co udělal pro vás Nejvyšší.

 

Ďábel vám musí kázat a vy tomu nevěříte.

Ďábel vám musí hlásat pravdu, jaký to zázrak!

Na vlastní škodu, proti své vůli to musí dělat!