Večerní slovo zednářům I


Moji milí,

nejsme, protože nemůžeme nyní být, v e-mailovém ani jiném spojení, však víte, to ale nevadí, budu vám tak psát tímto způsobem, aspoň slovo bude mít větší dosah.

Teď ode mě asi moc moudra neuslyšíte, jsem strašně unavená, tak se předem omlouvám. Přesto vám chci napsat pár slov. 

Máte zato, k čemu to, pořád ty boje a otřesy…stejně nastoupí do vedení další – a jede se dál. Ne, není tomu tak, věřte mi. Každý ten otřes, každé to zacloumání, vedlo k tomu, že mnoho z vás prozřelo, povolilo z toho sepjetí, snad se i nadechlo…Zamyslelo. Je to jako když silný vítr otřese hrušní. Mnoho hrušek spadne na zem. Pád bývá tvrdý, vy jste ale stateční. Hlavně si nikdy (!) nenechte dát čip! Následky jsou hrozivé…

Pán Ježíš nám říká: „Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo. Bojte se toho, kdo může i tělo i duši zahubit (v pekle).“ A tím je Satan. O tom Pán Ježíš mluví. Život zde nemá poslední slovo. Má však zásadní význam: zde si totiž rozhodneme, svým životem a směrem, kam kráčíme, kde strávíme věčnost. Zda ve věčné radosti, pokoji a lásce s Pánem Ježíšem v Ráji – nebo ve věčné temnotě, nářku, bolesti a utrpení se Satanem v Pekle. Po smrti už tu možnost výběru a rozhodnutí nemáme.

Vyberme si Pána Ježíše, protože u Něj je láska, radost, pokoj, přijetí.

Pokoj vám všem

Nechť vám Pán Bůh žehná

Petra Bostlová

(p.s. Slíbená kancelář v Praze, postupně komunita, kde najde své útočiště a ochranu každý z vás, kdo se tak rozhodne, bude během pár týdnů. Prosím, buďme trpěliví, rychleji to nešlo. Žehnám vás křížem Kristovým.)